Ornament masy

(předlohou fotografie je soca Aleše Veselého)

Studie pohybu

Aix (Provence), polovina září 1926

Chlapec zabíjí býka. Věta ze školní gramatiky je napsána ve žluté elipse, v níž vře slunce. Na ovál se díváme z tribun a stromů, na nichž visí domorodci jako žluté banány. Býk tupě burácí arénou. Chlapec tu stojí sám proti opojení svízelí.

Je oranžovým bodem se vzdorným copem. Třináct let, klukovská tvář. Jiní mladíci v jeho věku uhánějí v nádherných kostýmech prérií a zachraňují bílé squaw před mučednickou smrtí. Před býkem utekli. Chlapec stojí a obřadně se usmívá. Zvíře podléhá loutce.

Ta podle rituálního předpisu probouzí orkán, jehož zpětným leskem se zvětšuje. I loutka by mohla vyhodit červený šátek, v němž býk poznává svůj odporný fetiš. Chce jej zadupat, šátek uletí, loutka ho promění v arabesku. To přírodní se nechá napíchnout, před klouzavým letem řinoucích se záhybů mizí síly.

Loutka se stává oranžovou ženou, která ťulpase vábí. Blíží se k němu kolébavým krokem, ruce vytahují dvě barevná kopí. Divadelní úsměv vysoce vzrušené hrdinky ohlašuje boj lásky. Býk vchází do tenat podle vykonstruovaného rytmu. Pavučina je však pružná a malý kouzelník už mu vrazil do boků malá kopí. Tři páry oštěpů orazítkují trampoty bolestnými pouty, pletací jehly v klubku vlny. Chtěl by je setřást, marně, geometrie sedí pevně v polštářích.

Chlapec rozvinuje červený hadr kohoutích zápasů. Kord, který se skrývá za závěsem, je tak dlouhý, že by na něm mohl vyšplhat do nebe. Atributy plochy a přímky označují blízkost konce. Loutka nechá zajiskřit hadr, kordem obtahuje zužující se kruhy. Před násilím ornamentů přepadne býka třes. Ty jej obklopují jako kouřové prstence, jež se později přesně setkají, tlačí se na něj stále nebezpečněji, aby zašel v kanavě.

Ještě je to hra. Kord by se mohl obrátit, červeň by se nemusela setkat s krví. Je to jediné píchnutí, rychlý, bodavý záblesk, který proniká stěnou. Kord vyskočí z loutky, ne chlapec jím ne-udeřil. Živel uvádějící v úžas se zarazí a civí. Nad přímkou kordu triumfuje zakřivení klesající masy. Teď panují barvy a vzmachy.

Kolem obíhajícího miniaturního vítěze létají čepice a kabelky, kytice jásotu. Slunce žhne v elipse. Chlapec stojí a obřadně se usmívá.

Kracauer, Siegfried, *8.2.1889 - †26.11.1966, německý filmový teoretik.

Z knihy:

Ornament masy
Soubor esejů německého filmového teoretika, sociologa a historika (1889–1966), jednoho z nejzajímavějších myslitelů 20. století. Témata esejů jsou zdánlivě všední, často jde o jevy, které vypadají zcela neproblematicky, dokud se na ně nezaměří autorův pohled. Kracauer se zabývá také knihami, které ovlivnily evropské myšlení, osobnostmi ze světa literatury, umění a filozofie, a nabízí čtenáři překvapivé a vpravdě objevné pohledy.