Myšlenky pozdě v noci

Hudba této sféry (s. 23)

Je to jeden z našich problémů: jak jsme se tak natlačili dohromady, vydáváme jeden na druhého, ve svém stále komplikovanějším systému komunikací, zvuky, které se stávají stále příležitostnějšími, náhodnějšími a nehodnějšími, a tak máme stále větší obtíže, jak ze všeho toho šumu vybírat smysluplné signály. Jedním z důvodů ovšem je, že asi neumíme omezovat své komunikace na signály obsahující zásadní informace, signály důležité a závažné. Zdá se, že jakoukoli novou techniku přenosu informací brzy a zákonitě začneme obracet v ono nadměrné množství starého klábosení.

Jedině hudba nás chrání před zahlcením nesmyslností.

Malou útěchou tu může být, že poměrně nové vědní odvětví, bioakustika, se musí potýkat s podobnými problémy, když studuje zvuky, jež užívají mezi sebou jiná zvířata. Tvorové obecně, bez ohledu na to, jaké zvukotvorné zařízení mají k dispozici, hrozně žvaní; redigovat a pročistit sekvence, které postrádají syntaxe a smyslu, vyžaduje nemalou trpělivost. Převažuje takzvaná lehká společenská konverzace, jen tak, aby řeč nestála.

Příroda se zřejmě děsí dlouhého ticha.

Někde, pod všemi těmi zbytnými signály, je však trvalá hudba. Termiti dělají klepavé zvuky tím, že tlukou hlavami do podlahy svých temných a ozvučných chodeb, a tímto bubnováním ve svých hnízdech navzájem komunikují. Lidskému uchu tyto zvuky připomínají padání pískových zrnek na papír, aspoň tak byly popsány, ale spektrografická analýza zvukových záznamů nedávno zjistila, že to bubnování je značně

organizované, údery přicházejí v pravidelných, rytmických větách a dají se rozlišit podle trvání, asi tak jako noty pro soubor tympánů.

Určití termiti však čas od času udělají svými kusadly křečovitý pohyb. čímž vzniká silný, pronikavý cvakavý zvuk, slyšitelný do vzdálenosti deseti metrů. Do této jediné noty vkládají tolik úsilí a námahy, že to musí mít nějaký naléhavý smysl, přinejmenším pro vysílače. Nezbytný záškub je tak mohutný, že celé tělo je zpětným nárazem vrženo na centimetr nebo do vzduchu.

Připisovat určitý význam určitému druhu zvuku je samozřejmě nebezpečné; problémy tohoto druhu zatěžují celou oblast bioakustiky. Můžeme si představit poněkud prostomyslného návštěvníka z vesmíru, který se'zajímá o lidské bytosti a rozpozná na svém spektrografu ťuknutí golfového míčku o povrch Měsíce; může to zkusit vykládat jako varovné volání (což je nepravděpodobné), jako signál k páření (nepřichází v úvahu) nebo jako ohlášení nároku na území (může být).

Netopýři musí dělat zvuky téměř nepřetržitě, aby mohli podle sonarového principu vnímat předměty ve svém okolí. Mohou s velkou přesností vystopovat v letu malý hmyz a mohou se v největší rychlosti s neomylností usazovat na věci, jež si oblíbili, je to systém nahrazující rozhlížení a znamená to, že netopýři žijí ve světě netopýřího ultrazvuku, což je z největší části zvuk průmyslový, strojový, technický. Ale stejně ještě mohou komunikovat mezi sebou navzájem klepoty a pronikavými pisklavými pozdravy. Kromě toho bylo zjištěno. že když visí hlavou dolů v tišinách lesních, produkují tni. osamělé a milostiplné zvonkové noty.

Zvíře užívá k vydávání zvuku cokoli, co má u sebe a s sebou. Tetřívci z údolí Mississippi, králíci a myši bubnují nohama: datlové a někteří jiní ptáci tlukou hlavou; samečkové červotočů vyluzují rychlý klapavý zvuk nárazy výrůstků na zadečku proti podložce; slabý, ale slyšitelný tikot vydávají broučkové druhu Lepinotus inquilinus, ne delší než dva milimetry. Ryby dělají zvuky cvakáním zubů, vyfukováním vzduchu i bubnováním zvláštními svaly na rozepjaté vzduchové měchýře. U korýšů a hmyzu jsou rozechvívány pevné struktury pomocí ozubených smyčců. Sosák lišaje smrtihlava slouží za dechový nástroj, když je jím prohnán vzduch, zní jako píšťala.

Gorily užívají pro jistý druh sdělení bití v prsa. Zvířata s volnými kostrami chřestí kostmi anebo vyrábějí zvuky vnějšími strukturami, jako třeba chřestýši. Želvy, aligátoři, krokodýli, a dokonce i hadi vydávají různé, více či méně hlasu podobné zvuky. I pijavky se dají slyšet, jak rytmicky ťukají listů, čímž získávají pozornost dalších pijavek, a ty odpovídají ťukáním synchronním. Ba i žížaly vydávají zvuky, jemné staccatové noty v pravidelných shlucích. Žáby zpívají jedna druhé, přičemž ta druhá odpovídá zpěvem antifony.

Zpěv ptačí byl tak dokonale rozanalyzován na praktická sdělení, že na hudbu zbylo asi velmi málo, ale je tam. Za celými slovníky varovných pokřiků, poplachů, svatebních poselství, proklamací o výsostném území, volání do zbraně a výzev k rozptýlení je redundantní, nadbytečný, elegantní zvukový signál, který se nedá při nejlepší vůli označit za pracovní i plň ptačího dne. Drozd v mé zahradě zpívá a zpívá s jistou trpělivou vznešeností meditativní a běhuté melodie a mám neodbytný dojem, že to činí sám sobě pro radost. Někdy se z že jen zkouší jako maestro v soukromí. Začne větu, dosti se doprostřed druhého taktu, kde by měl být složitý akord zarazí se zjevně nespokojen a začne znova. Někdy změní i notaci tak podstatně, že se zdá, že zkouší celou řadu variací, to hudba přemýšlivá a zpochybňující a nemohu uvěřit tomu, že by znamenala pouhé „tady drozd, tady drozd“.

Americký drozd stěhovavý provozuje zpěvy ohebné a proměnné, s celým množstvím motivů uspořádaných podle okamžité nálady; noty v každém motivu jsou základem syntaxe; a velké množství variací zakládá široký repertoár. Skřivan polní umí na tři sta not, aranžuje je do trylků po třech až šesti a dá dohromady asi padesát typů zpěvu. Slavík má čtyřiadvacet základních písní, ale mění vnitřní aranžmá jednotlivých; frází a délky prodlev tak, že dosahuje velké rozmanité Pěnkava poslouchá jiné pěnkavy a zapamatovává si útržky; jejich zpěvu.

U lidských bytostí je všeobecně vyjádřena potřeba hudbu vyluzovat a hudbě naslouchat.

Úryvek z:

Myšlenky pozdě v noci / Lewis Thomas ; 1913-1993; z angl. přel. Miroslav Holub ; doslov Prokop Málek, Miloslav Skyba ; obálka, vazba a graf. úprava Milan Nerad. -- 2., dopln. vyd.. -- Praha : Mladá fronta, 1989 (Mír 3). -- 285 s. ; 21 cm. -- (Kolumbus ; Sv. 117)  ISBN 80-204-0006-0 (Váz.) : 28 Kčs (22,84 Kčs brož.)

* vědy biologické - lékařství - stol. 20., konec - eseje

Další pomyšlení od Thomase Lewise:

https://trocha-poesie.webnode.cz/lewis-thomas-chybovati-je-lidske-/